Menu

Rozhovor

Velký rozhovor se zakladatelem a ředitelem občanského sdružení Pro náš dům Petrem Němcem o tom, proč sdružení vzniklo, čím se zabývá a jaké je jeho poslání. Dozvíte se také, jak hodnotí první rok fungování a co nového chystá do nového roku.

„Chtěl bych se naučit klást dobře otázky, aby když dostanu na ně odpověď, abych jí správně rozuměl.“


Ing. Petr Němec je duchovním autorem projektu Jak to dělají jinde (JTDJ), v rámci kterého už 11 let poskytuje posluchačům seminářů informace z oblasti revitalizace a správy bytového fondu.V minulém roce projekt JTDJ osamostatnil, založil občanské sdružení Pro náš dům, čímž zároveň vytvořil prostor pro další aktivity spojené s osvětou v oblasti bydlení.Rád hraje golf a je vášnivým a aktivním rybářem. Mimo jiné také rád chodí po horách a k jeho oblíbeným jídlům patří česká klasika, zejména pak řízek s řízkem.
Je také velký fanda sci fi. Odtud také pochází číslice 42 v jeho logu – PeN42. V báječné knize Stopařův průvodce po galaxii, hledá odpovědi na nejzákladnější otázky lidstva. Rád by se naučil klást dobře otázky, aby když na ně dostane odpověď, jim dobře rozuměl. Odtud také čerpá inspiraci pro to, aby nalezl odpovědi na otázky spojené s kvalitou bydlení.

Proč vzniklo občanské sdružení Pro náš dům a jaké má poslání?

Iniciativa vznikla z důvodu zkusit něco udělat a nenaříkat nic se nedá dělat. Nejvíce mne inspirovali projekt Jak to dělají jinde, jehož jsem duchovním autorem, a který pořádáme již několik let. Na každém tomto vzdělávacím semináři to ve finále skončilo nářky, že lidé nemůžou nic dělat, neboť v politice jsou špatní politici, kteří legislativně nedělají dobrá opatření jak podporovat lepší a kvalitnější bydlení.

Já jsem si řekl, že v podstatě se přeci jenom něco málo dá dělat. Za bývalé režimu jsme si také pořád stěžovali, pak se lidé dali dohromady a došlo k velké změně. V současné době mám pocit, že lidé jsou až moc pasivní a to nejenom, co se týče otázky bydlení. Je to možná taková obecně slovanská vlastnost.
Nejlépe jak bych to vysvětlil je na příkladu z hospody. Půjdeš do hospody, objednáš si pivo a číšník ti ho přinese pod mírou. Většina lidí to pivo vypije a přitom si budou stěžovat, jak jim to pivo natočili špatně, když však přijde k placení, tak mu ten tringelt ve finále dají.

Myslíš si, že jsme do jisté míry národ stěžovatelů, že si jenom stěžujeme, ale pořádně pro změnu nic neděláme?

Ano, do jisté míry skutečně máme tendenci na něco nadávat, aniž bychom si uvědomovali, jak se nám skutečně žije a že vždycky může být hůř. Nedávno jsem byl v Maďarsku v Budapešti, tedy hlavním městem, které je považováno za výstavní místo stejně jako třeba Praha. Ve srovnání se bytovou situací u nás bylo, tam bylo obrovské množství zanedbaných paneláků, na jedné trase v metru jezdí původní ruské vagóny, a když se podíváme, jak to vypadá u nás, tak v každém městě jezdí relativně moderní vozy veřejné dopravy, obrovská část baráků a také městských prostor, jako jsou náměstí, parky, ulice, jsou opraveny na relativně slušné úrovni.

Pojďme se vrátit ještě ke vzniku o. s. Pro náš dům a možná čtenářům trochu přiblížit jakým způsobem toto o. s. vzniklo.

Semínkem vzniku občanského sdružení je projekt Jak to dělají jinde, který jsem začal vymýšlet někdy v letech 2000 a 2001. Na tento nápad mě přivedly osobní zkušenosti. Já jsem celé mládí prožil v rodinném domě, o který bylo potřeba se neustále starat. To znamená neustále něco spravovat, natírat, opravovat, uklízet atd. takže jsem nabyl dojmu, že bydlet v rodinném domě je opravdu hrůzostrašné. Když jsem se pak přestěhoval do paneláku, tak první půl rok byl pohádkový, nemusel jsem se o nic starat a nemusel jsem vůbec nic dělat. Jak šel čas, tak jsem si ale začal všímat, jak barák začíná chátrat a vlastně to nikoho nezajímá. Tak jsem se začal ptát, proč to nikoho nezajímá a začal jsem tedy přemýšlet, co se s tím dá dělat. Začal jsem se zajímat a všímat si okolních baráků, které se začali pomalu spravovat a odtud vlastně vznikl i nápad na jméno celého projektu – tedy Jak to dělají jinde.
Kámen úrazu také bylo, že když už se objevili lidé, kteří chtěli barák opravit, tak většinou nevěděli jak. A to je i ten důvod, proč stále pořádáme semináře zaměřené na revitalizace a rekonstrukce bydlení, aby lidé věděli, jak se o barák starat, aby se jim v nich dobře žilo.

Jaká je tedy hlavní myšlenka tohoto projektu?

Dělat osvětu v kvalitě bydlení, přesvědčovat lidi, aby se začali starat o své baráky, ve kterých žijí.   

Projekt funguje 11 rokem, jak bys zhodnotil tuto dobu, třeba jaká byla účast na seminářích v začátku a jaká je dnes?

Na prvním semináři, který proběhl v rámci stavebního veletrhu v Brně, bylo 46 zájemců. Na to, že žádné podobné semináře v té době nikdo nepořádal, jsme to vnímali jako velký úspěch a zároveň to byla motivace v tom pokračovat. Průměrná návštěvnost v dalších letech se pak držela kolem 30 až 40 uchazečů ve velkých městech. V tomto roce, když semináře fungují pod občanským sdružením, se návštěvnost zvedla téměř dvojnásobně. Tradičně vždy uzavíráme sezónu v Praze, kde pořádáme 3 semináře, a celková účast bývá kolem 180 zájemců.

Projekt Jak to dělají jinde původně několik let fungoval pod jinou firmou, kdy tě tedy napadlo a také proč, by se měl projekt osamostatnit?

Úvaha o tom, že bych rád projekt osamostatnil, založil občanské sdružení a zároveň tak vytvořil další prostor pro možné aktivity související s osvětou v kvalitě bydlení, se z ně zrodila někdy v březnu roku 2012. Já osobně jsem přesvědčený, že tento projekt by neměl generovat zisk, protože se jedná o osvětovou a naučnou činnost. A to jsem také chtěl zanechat, proto jsem také začal uvažovat o založení neziskové organizace.
Naštěstí se to i podařilo, neboť jsem měl kolem sebe partnery, které jsem přesvědčil o tom, že pokud investují do vzdělávání, tak získají značnou výhodu oproti ostatním, kteří pouze investují do standardní reklamy.

Jaké jsou odezvy od návštěvníků těchto seminářů?

Mě osobně nejvíce těší bezprostřední reakce posluchačů přímo v sále, když za mnou přijdu, poděkují nám, podají nám ruku nebo zatleskají na závěr. Spoustu lidí nám píše i dopisy, zejména starší posluchači, ale také elektronicky, jak jim naše semináři pomohli či stále pomáhají. Zmínit samozřejmě musím i negativní reakce, ale jejich množství je skutečně zanedbatelné.

A co nějaké bizarní situace, stávají se na seminářích?

V tuto chvíli se mi vybaví dvě. První se odehrála na seminářích v severních Čechách, který navštívil jistý pán, z kterého byla hned ze začátku cítit hádavá nálada. Pán byl jednoznačně připravený setřít přednášejícího z oblasti výtahů, jaký jsou to vlastně grázlové, že si prolobovali, že si lidé v barácích musí měnit výtahy. Ještě než seminář vůbec začal, tak se začal rozčilovat a byl naprosto nepříčetný a sprostý. Já jsem ho v tu chvíli musel vyhodit a musel jsem mu vysvětlit, že seminář je zadarmo, že ho nikdo nenutí, aby se ho účastnil nebo aby cokoli kupoval. Aby si uvědomil, že mu pouze zprostředkováváme informace, které může využít podle svého uvážení, že ho skutečně nikdo do ničeho nenutí. Tehdy to bylo poprvé a doufám, že na hodně dlouhou dobu také naposledy, kdy jsem musel toho pána ze sálu vyvést. Paradoxně to však vedlo k tomu, že pán po chvíli přišel a omluvil se mi, že to skutečně přehnal. Nakonec sám uznal, že některé ty rizika týkající se nutnosti revitalizace výtahů, nejsou prolobované jenom kvůli penězům, ale že mají skutečně svůj význam.Ta druhá historka se stala minulý rok na seminářích v Praze, ale je to historka, která se v jistých obměnách opakuje každým rokem. Při první přestávce za mnou přišla kolegyně, že si lidé stěžují, že už nemají chlebíčky, to samé se opakovalo i při druhé přestávce se zákusky. Říkal jsem si, jak je to možné, posluchačů bylo přihlášených 50, na každého byly objednány vždy dva kusy chlebíčku a zákusků. Tenhle počet mi prostě neseděl. Tahle situace vygradovala tím, že jedna paní začala být na ty mé kolegyně sprostá a škaredá, přitom vedle ní stála paní, která měla na svém talířku naloženo tak pro 5 lidí. V tu chvíli jsem to už nevydržel a místo závěrečného slova s poděkováním, jsem se úplně rozohnil, aby si uvědomili, že jsou na seminářích vlastně mými hosty. Já jsem je pozval, zadarmo jim poskytl potřebné informace, které jiné společnosti draze vyúčtovávají. Občerstvil jsem je a oni nemají ani tu slušnost nám poděkovat a namísto toho se na nás utrhují. A že se pak nemají divit, jak to u nás ve společnosti vypadá, když se k sobě neumíme chovat. Musím se přiznat, že jakmile jsem se trochu uklidnil, tak jsem si začal říkat, jestli má reakce nebyla přehnaná. V tu chvíli se ale začali lidé zvedat a ve stoje mi začali tleskat. Sklidil jsem asi tak 5 minutový aplaus, který mě opravdu dojal. Po skončení za mnou pak lidé chodili a děkovali mi, že jsem to konečně řekl na rovinu, jaká to v nás Češích dříme povaha, napakovat se všeho co je zadarmo, rozkrást a odnést.

Ta poslední situace je ale dosti smutná, protože vlastně vypovídá o povaze a to asi nejenom posluchačů seminářů JTDJ, ale možná taky obecně o povaze Čechů.

Bohužel ano, ale já jsem v tomhle gigantický optimista. I přes tyhle dvě negativní zkušenosti stále věřím, že semináře mají pro posluchače význam a naše práce tak má smysl.

Od založení občanského sdružení uplynul nedávno rok, za sebou máte dvě série sympozií – jak jarní tak i podzimní. Jak bys toto roční působení zhodnotil, je třeba něco, co bys teď udělal jinak?

Vždycky když se člověk dívá dozadu, tak by si mohl říct, co by udělal jinak a líp. Takže kdybych něco takového tvrdil, tak bych byl namyšlený. Musím říci, že jsem strašně hrdý a rád, že se nám ten rok podařilo ustát. Jsem pyšný na pracovní kolektiv celého občanského sdružení, které vynakládá velké úsilí pro to, aby toto sdružení vůbec fungovalo. Za ten rok se nám podařilo prokázat, že sdružení dokáže samostatně fungovat, dokáže přilákat mnoho zájemců, neboť neustále rozšiřujeme nabídku služeb.

Co tedy chystáte v novém roce?

Určitě budeme dále pořádat vzdělávací semináře Jak to dělají jinde, zaměřující se na revitalizaci bytového fondu. Pokračovat budeme také v legislativní osvětě a seminářích věnujících se novému občanskému zákoníku v kontextu SVJ a BD. Chtěli bychom rozšířit poradenské služby a to tedy nejen v oblasti legislativy, ale nově také v oblasti energetiky.

Co bys chtěl vzkázat vašim příznivcům či posluchačům?

V optimistickém směru bych jim chtěl vzkázat, aby se nebáli říct slušným způsobem o to, na co májí právo. Aby se mezi sebou více lidé začali bavit a smýšleli více optimisticky. Abychom si vzájemně pomáhali a byli k sobě slušní. A v neposlední řadě se na všechny těším na jarních sympoziích Jak to dělají jinde.


Rozhovor připravila Pavla Šuráňová

Zveřejněno: 12.04.2014